Základní licence jezdce

Základní licence jezdce


Od jara loňského roku jsem se připravoval se svým koněm Hugem na složení základní jezdecké licence jezdce pro parukové skákání a drezúru. Zkoušky se konaly v obci Nebanice ve dnech 21 – 22. srpna 2010. První den se konal veřejný trénink a druhý den samotná zkouška .O udělení licence rozhodovala komise rozhodčích ve čtyřech disciplínách. První z nich byla v parkurovém skákání, druhá v drezúře, třetí bylo předvádění koně před vedoucím komise rozhodčích a poslední, pro mě nejtěžší byla zkouška teoretická. Skládala se ze šedesáti otázek, založených na průřezu pravidly jezdeckého sportu a péče o koně.
Od počátku jara jsme se s Hugem zúčastnili mnoha veřejných tréninků, některé probíhaly v jiných klubech, některé přímo u nás. Někdy jsme byli úspěšní, jindy zase méně, ale tak už to ve sportu, obzvlášť v tom jezdeckém, chodí. Aby toho nebylo málo, také jsme se zúčastňovali mnoha soustředění. Každý výjezd, ať už na veřejný trénink či na soustředění, je opravdu velmi náročný jak fyzicky tak samozřejmě psychicky, a to hlavně pro koně, kterým se občas do přívěsu opravdu nechce. 
Konečně nastal den, na který jsme se tak pracně připravovali. Ráno jsme naložili koně, oblečení, sedlo, uzdečku a vše ostatní a z našeho klubu O.S. Cesta ke koním Suchá Nejdek jsme vyrazili do Nebanic u Mariánských Lázní. Po dlouhé cestě konečně vystupujeme z auta. Je okolo deváté hodiny ráno dne 21.srpna a ve velkém Nebanickém areálu není ani noha. Jdeme zjistit, co se to děje. V areálu jsme našli útulnou hospůdku. Vcházíme dovnitř. Je zde pouze postarší barmanka, které se, moje trenérka Lucka ptá „Co se děje? Proč tu nikdo není?“. „Jste tu brzo, start byl o hodinu odložen“. Objednávám dvě kafe a čekáme na majitelku stájí. Přijde a ukazuje mi, kde si mohu ustájit Huga. Jdeme s trenérkou na místo, které nám ukázala. Máme tu připravený pěkný a velký box s voňavým senem. Po vyložení a ustájení Huga je už skoro čas sedlat, abychom vše s přehledem stihli. 
Jsme na velkém a dobře udržovaném nebanickém „place“ (místo pro přípravu koně před vjezdem na kolbiště). Lucka je nervózní a já samozřejmě také. Začínáme se připravovat na drezurní soutěž. Ani jsme se nestačili pořádně rozkoukat a už nás s Hugem volají na začátek drezúry. Vše proběhlo jak mělo, pak pokračovala soutěž v parkuru. My jsme skákali výšku 90cm a 100cm. Nižší soutěž byla hodnocena podle stylu koně a jezdce. S Hugem jsme se čekali na začátek soutěže, když v tom zazněl jasný hlas z reproduktorů okolo kolbiště „Maglia, kůň Hugo, O.S. Cesta ke koním Nejdek, na kolbiště.“ Vjeli jsme na kolbiště v pracovním klusu a po pozdravu rozhodčích jsme měli povolen start. Parkur se skládal z 11 skoků. Hugo vše krásně přeskákal s mojí navigací a od rozhodčích jsme obdrželi velmi dobré hodnocení 8,8 bodu a nula trestných bodů, protože žádná překážka nebyla pobořena. Začalo být opravdu napínavé, zbývali pouze tři soutěžící z celkového počtu 20 jezdců a zatím nikdo nebyl lepší než my. Parkur překonali dva ze tří zbývajících jezdců a my jsme pořád byli nejlepší. Napětí se dalo krájet, když na kolbiště vjížděla poslední jezdkyně. Jeli krásně obdrželi 8,4 bodů, a to pro nás znamenalo, že jsme vyhráli. Následovalo vyhlášení a čestné kolo. Poté probíhala přestavba parkuru pro vyšší soutěž, kde jsme byli čtvrtí. Tímto skončil první den v Nebanicích.
Druhý den ráno jsem se probudil časně. Přespali jsme s trenérkou v nedalekém motelu. Po snídani jsme ihned vyrazili za Hugem, nakrmili ho a začali se připravovat na zkoušky. Drezurní část začínala brzy, už v deset hodin ráno. 


Jsme na place na rozježdění. Nervozita stoupá. Poprvé jedu v saku a bílých rajtkách. Lucka mě povzbuzuje. Volají nás na kolbiště. Zdravím rozhodčího, máme pokyn k zahájení drezurní zkoušky. V tu chvíli opadá všechna nervozita, soustředím se pouze na hlas Lucky která přednáší drezúrní úlohu a na Hugana. Celá drezúra trvala asi 2minuty. Výsledky se dozvíme až po absolvování celé zkoušky. Jdeme na start parkuru. Po vyhlášení našich jmen jsme v pracovním klusu vjeli na kolbiště. Pozdravil jsem rozhodčí ing. Šímovou, bývalou jezdkyni, a jeli jsme. Skoky byli totožné jako předchozí den a vše proběhlo jak mělo. Ihned po dojetí začínalo předvádění koní hlavnímu komisaři. Jediné co jsme museli udělat, bylo dojít ke komisaři v kroku, představit sebe a koně a nakonec odklusat pryč. V tom nebyl žádný problém, ale musel jsem rychle obstarat Huga a běžet na teoretickou zkoušku. Probíhala v hospodě v areálu stáje. Požadovaný limit 50 otázek bez chyby jsem úspěšně splnil. 
Po hodině čekání nám bylo řečeno, že se máme dostavit do hospody na vyhlášení výsledků. Bylo to napínavé, ale nakonec téměř všichni licenci úspěšně složili. Když jsem si šel pro diplom o splnění zkoušky, ptal se mě ještě hlavní rozhodčí „Jak se ti tu jenom mezi holkama líbilo?“ „Bylo to super“, řekl jsem a převzal jsem potvrzení o úspěšném složení zkoušky. 
Konečně jsme mohli Huga naložit do hengru, věci i nás do auta a odjet zpět domů na Suchou. Za úspěch děkuji především své trenérce a ostatním za podporu.